Zase v tom kolotoči
Sebepoškozování 2 číst.
Je to už 14 let co se potýkám s těmito problémi. Je pro mě velice těžké o tom mluvit, ale chci upozornot ostatní, kteří se taky potýkají s tímto problémem.
Poslední rok jsem se sebepoškozovala docela pravidelně. Bylo to i několikrát deně. Strašně mi to pomáhalo, jakoby všechny problémi odtekly. Nikdy jsem s toho neměla žádné problémi, ale teď se jeden velký problém našel. Ale aby se vrátila ještě o pár měsíců zpět. Mám problemi se svěřit, raději si někam zaletu a jsem sama. Vezmu stříbrnou krásku a pořežu se. Vetšínou je to několik hlubokých ran. Za tu domu jsem byla už několikrát na šití, ale nikam mě neposlali.
Posledních 5 let chodím k výborné paní psycholožce. Snažím se s ním o tomto tématu pobavit, ale opět se zaseknu a nic neřeku i když bych tolik chtěla. Mám ji ráda a tak nějak ji nechci sklamat. Upřímná v této problematice jsem jen v dopisech. Proto pokud chodíte k psychologovi a vítě, že mu nedokážete říct bše domluvte si s ním jestli by jste mu to mohli napsat email s danou problematikou, pak si vzali papír a na něj napsali body co chceteřešit. Tohle mě hodně pomohlo abych se aspoň trochu otevřela. Byla to pro mě dlouhá cesta.
Teď se již nesebepoškozuji již 6 měsíců. je to takový můj osobní rekor. Ale myšlenky a touhy jsou stále. Vždy když příjde tíýivá situace mám chuť po něčem šáhnout. Mám v té chvýli jediné štěstí, že můžu zavolat své paní psycholožce. Jsem s ní dost často v kontaktu a ona mi vždy poradí, nebo se snaží mi poradit a podpořít v tom abych to jetě bydržela. Je jediná kdo chápe jak je to těžké pro někoho kdo tím trpí 14 let a dřív se to nějak moc neřešilo, protože se za to nestydím, má to pro mě prostě jako vzpomínky na to jak se jako máma nemám chovat. Chci být jednou oporou pro mé dítě. Nechci aby na to někdy doplatilo.
Ale teď zase spět k článku. I na sebepoškozování se dá vytvořit závislost a já se teď snažím tak nějak abstinovat od žiletky.
Ptáte se asi proč to dělám. No první impulz je nějaká negativní zkušenost něco co se člověka dotkne, je naštvaný a potřebuje ventil. Většinou to začne tím, že po mě někdo řve, vyčítá mi něco a já jak nechci nikoho kolem zatěžovat a potřebuji to vyventilovat, tak se pořežu. Da druhé to je féze bez impulzu a to je už závislost, kdy prostě potřebujete cítit to uvolnění, ten klid, kdy je člověku fakt dobře. V první moment je vám strašně dobře, ale až toto pomine tak si vyčítáte, že jste to nevydrželi, kladete si tázku jak to schovat aby si toho níkdo doma ani na veřejnosti nevšiml.
Jestli máte někdo tento problém a chcete si o tom promluvit můžete mě kontakto vet na fb či skype